„Zeman je pro nás ohromné ponížení a vlastně pokračování ponižování z dob komunismu, kdy jsem se styděl, že jsem Čechoslovák“ říká programový ředitel knihovny Václava Havla Jáchym Topol
Rozhovor na téma jeho románu nazvaný „O nicotě a ponižování“ byl zveřejněný jako příloha Práva dne 22. června 2017.
Údaje o Jáchymu Topolovi jsou zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1chym_Topol
Ve svých názorech pokračuje: „Komunistické Československo byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem – a moc jsme se od té doby bohužel nezměnili. Když dneska řeknu v cizině, I am from Czech Republic, tak se stydím před každým, kdo o nás něco ví. Možná je v tom něco mystického, jak se to kyvadlo za Havla vychýlilo obrovsky nahoru a jak to pak šlo strašně dolů. A je jedno, jestli jste k Havlovi coby politikovi kritičtí nebo ne, byl to prostě inteligentní chlap, se kterým byla navíc ještě legrace.“
Z životopisu Jáchyma Topola stojí za zmínku tyto údaje: Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako programový ředitel Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta.
Co říct k jeho názorům? Každý občan má samozřejmě právo na svůj vlastní názor, ale proč se vyjadřovat o svojí zemi jako ubohé zakomplexované zemi buranů? Před rokem 1989 jsem prožil většinu svého života, jsem starší než Jáchym Topol, ale, že bych se takto cítil? Pravda, byli jsme součástí Varšavské smlouvy s omezenou suverenitou, nesměli jsme svobodně cestovat, ale, že bychom byli ubozí zakomplexovaní burani?
K čemu nás vlastně dovedl Václava Havel?
Do vojenského paktu NATO, ve kterém nejsme o nic více suverénní než, když jsme byli součástí Varšavské smlouvy. NATO je navíc agresorská organizace, která vojensky napadá státy, které se nepodřídí jeho diktátu. Mrtví občané Srbska, Iráku a Libye by mohli „vyprávět“... V případě Srbska, které země NATO intenzivně bombardovaly přes 90 dní a kromě zabíjení civilistů ničily i civilní objekty jako dopravní infrastrukturu a průmyslové podniky, se Václav Havel zapsal do světových dějin svým výrokem o „bombardování výlučně humanitární povahy.“
Pokud by západní „demokracie“ na NATO uplatnila stejné zákony jako na režimy poražených států, tak by musela NATO nutně označit za zločineckou organizaci.
Máme být hrdí na vazalství vůči USA a Bruselu některých našich politiků opírajících se o názory Václava Havla? Máme být hrdi na jejich rusofobii a podlézání sudetským Němcům, se kterou nás ve světě kromě vynálezu „humanitárního bombardování“ reprezentují? Máme být hrdi na jejich posedlost Milošem Zemanem, kdy mu spílají těmi nejhoršími jmény a vystavují červené karty?
Čím se Miloš Zeman vlastně tolik provinil? Že vidí zájmy naší republiky někde jinde, než ve slepém patolízalství vůči USA a Bruselu?
Provinil se tím, že odmítá sankce proti Rusku kvůli válce na Ukrajině, kterou rozpoutali nelegitimní pučisté s podporou západní „demokracie“?
Provinil se tím, že chce navázat hospodářské styky s Čínou, se kterou nejvíce obchodují právě USA?
Provinil se, že odmítá islamizaci naší země, jako se to děje v západních zemích Evropy?
Provinil se, že odmítl jmenovat profesorem pedagoga Karlovy University M.C. Putnu, který běhal v průvodu homosexuálů s vulgárním transparentem a zesměšňoval Putina?
Pokud pro pana Topola a příznivce prezidenta Václava Havla, kteří se nestydí za jeho "humanistární bombardování" představuje Miloš Zeman ohromné ponížení, tak já naopak mohu s klidným svědomím napsat, že jsem na Miloše Zemana hrdý, jakým způsobem hájí zájmy naší země.
