petříku, píše se nadstandarDní! Taky koukám, že patříš k těm slušnočechům, co neumí česky...

Boskovická Minerva, výrobce průmyslových šicích strojů, měla v roce 2017 největší obrat ve své více než stoleté historii. Dosavadní maximum z roku 2016 přitom loni navýšila o 6,6 % na 1,355 miliardy korun. Po zdanění vydělala 76,5 milionu korun.

Podle předsedkyně představenstva Romany Špačkové největšími odběrateli Minervy jsou Nizozemí, Indie, Německo, Portugalsko, USA a Polsko. Na tuzemský trh nejdou ani 2 % produkce Minervy.

Zpráva z tisku z 30.1. 2018

A kdyby tam tehdy neškodil Petřík, měli by ty výsledky podstatně dřív.

Na zcela prokomoušské nostalgické články autora nemá cenu odpovídat.

Tak, proč tedy odpovídáte?

Fakt by mě zajímalo, jaký systém a jak byste vytvořil vy. Asi nejspíš nějaký komunisticko-spravedlivý, že. A jak byste to udělal? Vy vůbec, stejně jako komunisti nepočítáte s lidskými vlastnostmi. Jestli máte nějaký nápad, sem s ním. A s Janotou už dejte pokoj.

Je zajímavé, že v okolí Prahy se během pár let počet obyvatel zvětšil i třeba desetkrát a byty v Praze, i v ceně pěti milionů, jsou prodané dřív než se dům postaví. zatímco třeba v šedesátých letech kdy se v Praze a okolí postavilo sotva pár stovek rodinných domů a vil.

To sotva.

Jako pamětník "zvěrstev komunismu od roku 1960" mohu zodpovědně prohlásit toto.

Život a životní úroveň v socialistickém (od roku 1960) byly nepochybně podstatně horší, než na Západě. Na druhou stranu ale tento režim umožňoval věci na Západě běžně nemožné a kompenzoval tak mnohá svá negativa.

Myslím, že naprostá většina negativ režimu byla ta "komparativní" tedy srovnávací. Srovnávali jsme se s nejvyspělejšími zeměmi Západu.

Ale, v roce 1987 jsme byli autem (nikoli s CK) na řeckých ostrovech Kréta a Santoriny a myslím, že v normalizačním Československu žili lidé na vyšší úrovni, než tam na těch ostrovech.

A teď si představte že naše životní úroveň do roku 1948 byla vyšší než v Rakousku. A kde bylo Rakousko v roce 1989 a kde my

p. Petřík, opravdu nechápu, proč se pouštíte do tak neobhajitelného tématu. Argumentace, je pak na úrovni i poctivé tkadleny, či horníka . Oni skutečně mohou mít pocit , že dřeli, (úlně chápu). Ovšem - Bez znalostí souvislostí, efektivity a výstupu své činnosti. Podobně jako prostý voják Wehrmachtu, jeho vítězný pocit do doby Stalingradu. Režim se do r. 1989 dopustil dvou podstatných hříchů - Pošlapal občanskou svobodu a svou ekonomikou si na tehdejší , (i příjemné), vymoženosti prostě nevydělal. Žádná pětiletka se nezdařila a ten ekonomický krach byl oddalován - Reformami - reforem, s nepochybným pracovním úsilím. Vše marné, ta extenzivita nikdy do stavu intenzivity nepřerostla. Sami komunisté si toho byli vědomi, mluví o tom ještě L. Štrougal = Programové prohlášení Vlády, ze dne 03.05.1988. "Velmi nedostatečná inovační schopnost naší výroby i pomalost změn struktury - nízká účinnosti vědy a techniky ... Neuspokojivý postup intenzifikace se nepříznivě promítá i do vývozní schopnosti naší ekonomiky". Následný krach, jehož důsledky pociťujeme dodnes. Není to o tom, co režim chtěl - jde o jeho výstupy. Nehledě na to, že se dotýkáte těch poškozených, dokonce usmrcených, je to citlivé. Jak říkám, obhajujete - neobhajitelné ...

Když komunisté přebírali v r. 1948 plnou odpovědnost, existovaly snad nějaké občanské svobody, aby je bylo možné pošlapat? No, tak to by mě zajímalo, jaké.

Pětiletky se možná neplnili, nicméně ekonomika rostla přirozeně zpomalujícím se tempem, o němž i dnes si můžeme jenom zdát. A abychom si přiblížili zásluhy komunistů. Dluhy za okupaci činily přinejmenším1 bilion korun, tedy 8 až 10 národních důchodů, tzv. vnitřní dluh v r. 1989 ́je odhadován ve výši 1 až 2 biliony korun, což ale ani náhodou nepřevyšuje tak pět národních důchodů v r. 1989.

Tu demagogii s byty používáte poměrně často. Fakta jsou ale poněkud jiná. A to taková, že byty dostávali přednostně zaměstnanci dolů ( vím to protože jsem na šachtě pracoval), některé profese v hutích, chemičce a například i v Montasu Hradec Králové. To byly takzvané exponované podniky, kde ovšem většina lidí nepracovala. Ti, pokud měli štěstí dostali od NV byt 4 kategorie v nějakém tom Bronxu, který si mohli upravit. nebo, což byl velice obvyklý případ, při narození dítěte rodiče se zapsali do pořadníku, kde na ně přišla řada za takových 20 let. Ostatně podobné to bylo i s telefony. Na linku se čekalo i 10 let.

Vaše poznámka o exekucích má jednu vadu na kráse. Totiž že mnoho lidí, a rozhodně neříkám že všichni, se do dluhové pasti dostalo svou chybou. Půjčky a podobně. Pravdou ovšem je, že v tomto bodě má vláda co dohánět, ovšem to není chybou demokracie ale toho, kdo ve vládě sedí. No a vaše oblíbené kecy o západních zločinech a justičních omylech. Víte, ono je problém v tom, že justičních vražd v USA , které tak rád jmenujete, za politické přečiny bylo minimum z minima. Pokud se nepletu, tak to skončilo manželi Rosenbergovými. Naproti tomu vraždy, kterých se dopustily režimy v bolševických zemích se týkaly pouze a výhradně politických odpůrců. A na závěr : Dávat za vzor Boskovice, což jsou jen provinční městečno, sice krásné a malebné ale nicotné ve smyslu celé republiky působí směšně.

Mezi justiční vraždy v USA musíte počítat i ty, které byly tak nějak spáchány z rasových předsudků. Prostě je černoch, a proto musí být vinen. Co bylo případů, kde až genetické zkoušky prokázaly, že ten či onen ty či ony zločiny spáchati nemohl.

Komunismus je největší zlo a strašák kapitalistické liberální demokracie.

Představa společného vlastnictví výrobních prostředků i zdrojů, rovnost mezi občany, včetně značné nivelizace platových rozdílů, tedy snaha o zavedení téměř rovnostářské společnosti je zcela nepřijatelná zejména pro tu část společnosti, která má značný rozsah majetku a vysoké příjmy.

Proto je nutné již od mládí učit žáky a studenty k nenávisti ke komunistické ideologie s využitím zločinů, kterých se komunisti dopustili zejména v 50 letech v rámci svého třídního boje, zavádění komunistického systému a zastrašování svých odpůrců.

Mladí musí pochopit, že v rámci liberální demokracie musí existovat boháči i chudáci

a mezi nimi se musí plácat ti ostatní, ke kterým patří ta většina a že žádná skutečná rovnost mezi občany nemůže v liberální demokracii být. Zda se těm světovým zbohatlíkům podaří prosadit liberální demokracii do všech států světa a potlačit rovnostářskou komunistickou ideologii zůstává otázkou. Největším nepřítelem se stává Čína a Kuba se svými komunistickými režimy.

Za komunismu dokonce přidělovali byty potřebným zadarmo, ale museli na ně čekat někdy i téměř deset let, ale dnes si mladí na ten byt neuspoří ani za těch deset let a to je a bude velký problém.

Karma.

To je to, když se hovoří o vedení minulých válek. A nebere se úvahu, že ty minulé války přinejmenším získají novou podobu. Nevíme, kde je nepřítel a jak vypadá. A nebudeme to vědět dříve, dokud nebude uvnitř hradeb. A to už bude pozdě.

Tak trochu jste úmyslně zapomněl na jednu důležitou věc, totiž komunisté okradli, koho mohli, zabavený majetek neuvěřitelně zdevastovali a stejně ten jejich systém byl ekonomicky neudržitelný. Nějaký čas vyžili z krádeží, další čas vyžili z toho, že bídnou produkci od nás musely kupovat státy v RVHP, i když ne vždy zaplatily a stejně se ten systém nakonec ekonomicky položil a komunisté museli chtě nechtě od válu, protože taková byla skutečnost. Neuvěřitelně zdevastovaný bytový fond, lešení na každém druhém domě, aby opadávající fasáda nezabila chodce, neopravené domy, nová výstavba vázla nebo byla neuvěřitelně ošizená. Zkuste si někdy porovnat fotky těch Vašich Boskovic tenkrát a dnes. A i kdybyste si nevšiml propastného rozdílu, tak pořád platí, že ten systém byl a vždycky bude ekonomicky neudržitelný.

Musím s vámi souhlasit,

že se soukromí majitelé starají o svůj majetek mnohem lépe, než to dělal komunistický režim, ale každý systém má své chyby.

Největším nepřítelem komunistického režimu byla skutečnost, že nikdo nechtěl dělat, když nemusel, ani komunisti a byrokracie stále rostla. Nepřítelem dnešního režimu je skutečnost, že ta byrokracie narostla ještě mnohem víc.

Problém je v budoucnosti, protože takový státní dluh, jako máme dnes, nebyli schopni udělat ani komunisti a ten dluh roste dál. Nikdo nám ten dluh neodpustí a bude se muset splácet. Přemýšlejte, kdo na to doplatí nejvíc.

Takže ti dnešní hospodáři si s těmi starými mohou podat ruce.