odpověď na titulek: Jak komu.

Ano, máte pravdu.

Mně se např. daří daleko lépe, než před rokem 1989, ale vidím kolem sebe příliš mnoho lidí, kterým se dobře nedaří. A mladou generaci, kteří bydlení nezdědí po předcích, docela lituji.

Co pamatuji s bydlením, postavit svépomocí šlo za 100tis, což byly tenkrát velké peníze, hlavně, kromě peněz nebyl stavební materiál, proto se tenkrát tolik kradlo na státním a uplácelo ve stavebninách. Podnikové byty byly, ale v lokalitách a profesích, kam by bez této výhody nikdo jinak nešel pracovat. Na státní byt se budˇ švindlovalo nebo uplácelo, ale hlavně čekalo 10-15 let, mezitím se žilo u rodičů. Přednost na státní byt měla státní správa, armáda, policie, VIP režimu - až co zbylo, bylo pro plebs.

Dnes se opět čeká na stavební materiál...

V roce 1960 byl plat 1303 Kč a to jste si nemohl moc. Já jsem v osmdesátých letech měl plat 2 500 Kč a moje žena 1 300 Kč. Inkaso bylo 600 Kč, ( dnes platím 5 500 Kč) boty stály 300 Kč, ( což přepočtu na dnešní ceny jsou 3 000) dámské kozačky 600 Kč, dětské boty stály 150 Kč, bunda na dítě 300 – 350 Kč. Pračka v tu dobu byla za 10 000 Kč, video v té době stálo 30 000 Kč. Pokud žena byla na mateřské a měla 600 Kč a to 26 týdnů a pak už nic. U druhého dítě to bylo 1200 Kč a to 26 týdnů a pak do dvou let 500 Kč. Porovnejte to s dnešní mateřskou. Máslo stálo 10 Kč to je, jako kdyby stálo dnes 100 Kč. Kilo hovězího stálo 36 Kč, to je jako kdyby dnes stálo 360 Kč. Když jsme si vzali barevnou televizi na multiservis, tak jsme po dobu šesti let platili 360 Kč měsíčně Tak ať mně někdo vykládá, jak bylo za komunistů dobře.

Záleží pane Kindle co porovnáváte zkuste přidat vodné stočné energie dopravu atd atd. Prostě statistika je založena na výkladu který právě potřebujete...

V roce 1953 byla měnová reforma a průměrný plat byl 984 Kč a vašim rodičům půjčili 36 000 Kč. No vy máte smysl pro humor a to se cení a stát v té době podporoval výstavbu rodiných domů. Vy jste fakt musel spadnout z jahody na znak. Těch blábolů jste zplodil neuvěřitelné množství.

Moji rodiče začali stavět dům v roce 1953 po měnové reformě. Protože tehdy nikdo neměl peníze v hotovosti, tak všechny faktury platil podnik, kde byli zaměstnáni a rodičům potom tuto půjčku strhávali z výplaty. Dostavěli jej v roce 1956 a tehdy měli celkový dluh 36.000,-Kčs, což bylo 36 tehdejších platů.

Nyní byste za podobný dům na podobně velkém pozemku měl dluh ve výši tak 250 průměrných měsíčních platů.

A jen mne udivuje, ve které zemi jste žil, když se oháníte právnickým vzděláním a nevíte o naší historii absolutně NIC.

V roce 1953 nestál pozemek 6,-Kč/m2 a komunisté tehdy nevyhlásili žádnou akci 100.000 rodinných domků. To báječčně kecáte. Zákonem byla výstavba rodinných domků zakázaná a podporovala se pouze výstavba kolektivních domů a domu s malou metráží. Tehdy vám níkdo neprodal ani centimetr půdy. Teprve v 70 letech došlo zákonem povolení k výstavbě družstevních rodinných domů a domů stavěných svépomocí.

Pane Kindle,

můžete mi doložit zdroj Vašich naprosto nesmyslných informací?

V našem městě se od padesátých let stavělo ve velkém. Dá se říct, že v padesátých až osmdesátých letech se postavilo nejvíce domů za celou historii našeho města. Řekl bych, že možná polovina města.

Kdybych neviděl jméno autora, bral bych to jako recesi, zvlášť o tom jak 28 let žijeme z práce komunistů....

A proč tedy byla republika obehnána ostnatým drátem? Asi aby se do našeho blahobytu v zástupech nehrnuli rakouští a němečtí občané? Nebo je ještě jiné vysvětlení?

Aby k nám nepřecházeli západní agenti. Zuřila studená válka.

Po roce 1968 uteklo z komunistického Československa do Západní Evropy 80.000 lidí, do roku 1989 dalších 140.000, všichni bez možnosti návratu. Obráceně ani noha. Hádanka pro chytré děti: kdepak se asi žilo líp?

Takže, ty miliony lidí, co jste zůstali a rozhodli se "živořit", byli p. Kubíčku podle Vás kdo ?

Já jen k těm bytům. Ne vždy se muselo stavět svépomocí či si brát půjčku na rodinný dům. Já jako čerstvě vyučený sazeč jsem mohl okamžitě získat podnikový byt ihned, pokud bych nastoupil v tiskárně mimo Prahu. Konkrétně 3+1 v paneláku v Obrnicích (součást Mostu, dnes vybydlená), 2+1 v Berouně ve starší zástavbě či půlku dvojdomku v Litoměřicích. Jiné profese na tom byly mnohem lépe, vždyť pražská sídliště povětšinou zabydlovali lidé z celé republiky, pracující v různých pražských firmách (samozřejmě kromě Pražáků). Já se ale z Prahy odmítal hnout, po svatbě jsem získal byt od OPBH, resp. národního výboru, 3+1 na Letné, Letohradská ulice 22, 90 metrů čtverečních. Holý nájem 180 Kčs, s veškerými poplatky asi 500.

O podnikových či státních bytech jsem se raději nezmiňoval, protože by mi to místní komunistobijci hned omlátili o hlavu jako komunistickou propagandu.

Samozřejmě máte pravdu, díky za doplnění informací

nedočetl jsem tu hloupost

To je od vás, pane Vlku, moc hezké, že nám to tady sdělujete. Ovšem svůj diskuzní výrok, který jste uveřejnil pod jedním ze svých článků, již nepřekonáte. Cituji: "Víte, já ležel předevčírem s manželkou v posteli a bavili jsme se o tom, jak se oba stydíme, kam se ta naše česká politika a naše republika s ní dostala." Pane Vlku, probral jste s manželkou v posteli i svůj zdejší diskuzní příspěvek, anebo je to vaše osobní iniciativa? Pokud to druhé, přijměte mé blahopřání!